Retro víkendovka „The old good days“

„Tohle já se prostě nenaučím!“ „Já v tom vidím jen písmenka a čísla!“ „Já tomu trochu rozumím, ale stejně, v první třídě bylo nejlíp!“ Přesně takhle začíná reportáž z víkendovky „The good old days“. A o co, že v ní šlo? Právě o návrat do období začátku školní docházky.

V pátek v 16.00 se sešlo všech 25 účastníků před hlavním vchodem do školy. Po uložení věcí a uvedení programu se všichni vrhli do prvních soutěží. Těmi byly „Válka klášterů“ a „Z pusy do pusy“. Po nich následovala přehlídka vybraných fotek z dob minulých a pohled do dob budoucích prostřednictvím tzv. chiromantie (zkoumání čar na dlani). A pak již vzhůru do školy. Na přerostlé prvňáky totiž čekala vyučovací hodina psaní. Paní učitelka Karolína Fingrová (mimochodem bývalá žákyně školy) však neměla problém jen s neposlušnými žáčky, ale především s nečekanou návštěvou. Na hodinu totiž dorazila inspektorka Frnďáková, která paní učitelce připravila nejednu horkou chvilku. Posledním úkolem tohoto bloku bylo vytvoření mumie za pomocí toaletního papíru, krepáku a izolepy. Byly to opravdu velmi slušné modely…

Po těžké práci si bylo třeba odpočinout. Na řadu přišla piškotéka, na níž se tancovalo na skutečné evergreeny typu „Jede, jede mašinka“, „Né pětku né“ či „Holky z naší školky“. Někteří z účastníků na tuto část programu dorazili dokonce ve strojení, které připomínalo to, v němž poprvé zavítali do školy.

Poslední hrou večera byla „Rallye smrti“. Deka, na ní jezdec, dva tahouni a předem vytyčená dráha. To je základ hry, při které se všichni opravdu bavili. Bylo však již řádně po půlnoci. A tak se začalo s přípravou spaní. K tomu ovšem v naprosté většině vůbec nedošlo…

Po probdělé noci byl sobotní program ve znamení neusnout! Po vydatné snídani se všichni znovu vydali do školy. Tentokrát na hodinu matematiky. Při hraní matematického pexesa do hodiny dorazil školník Netáhlo, který v ní opět udělal pěkný rozruch. Jakmile odzvonilo na přestávku, vrhli se účastníci do další soutěže s názvem „Vyčůrejte se, prosím…“ O biologickou potřebu tam ale nešlo. Bylo potřeba mezi nohama donést ke kbelíku vodou naplněnou láhev a tu do něho vyprázdnit. To byste nevěřili, kolik stylů se dá vymyslet.

Po hledání pokladu, které bylo tentokrát nečekaně krátké, přišly na řadu poslední dvě hry „Hledej rozdíly“ a „Hádej, kdo jsem“. No, a pak už se jen balilo a uklízelo…

Všem 25 účastníků děkuji za jejich perfektní chování (snad mimo chvíle při natáčení). Bavil jsem se dobře a doufám, že vy taky (i když pro příště uvažuji o návratu modelu od rána do rána).

Na závěr bych chtěl poděkovat Dominice Křížové a Anetě Staníkové za to, že mi pomohly s programem, panu Zakouřilovi a paní Dytrychové, bez nichž bych si vůbec fungování takovéto akce nedokázal představit.

(Martin Dytrych)

Program víkendovky.

Fotogalerie.

Videoreportáž Televize JS.