Ekologický kurz 8. A

Závěr školního roku si osmáci zpříjemnili ekologickým kurzem, který ve dnech 12. až 14. června 2019 strávili na chatě Start v Peci pod Sněžkou.

Ve středu ráno budila výprava osmáků pozornost zákazníků úpického Penny Marketu, před kterým se sešli a se svými zavazadly čekali na autobus, do kterého museli naskládat nejen své krosny, batohy a tašky, ale i proviant na následují tři dny. Náročná logistická operace byla s trochou úsilí zdárně provedena, paní řidička mohla zavřít dveře a vyrazit k horám. Autobus vysupěl i kopec nad hotelem Horizont, a tak osmáci vozidlo rychle vyprázdnili a přesunuli se do chaty. Zde se rozdělili do pokojů, vybalili všechny věci a povlékli postele. 

Po svačině vyrazili mladí turisté v doprovodu otce a syna Dytrychových na první túru, která vedla přes chatu Milíře, Lesní horu, Modrý důl a Richterovy boudy. Kopcovitý terén střídaly lesní stezky, ostré sluneční paprsky chvílemi mírnil příjemný vánek a stín lesa, krásné vyhlídky potěšily oko i duši a daly odpočinout plně vytíženým plicím, občerstvovací stanicí se místo zavřených bud stal horský potůček. Upocení, ale usměvaví turisté dorazili pozdě odpoledne zpět na chatu a ihned se vrhli do kuchyně, aby uvařili večeři – dva druhy bramboračky a tvarohové knedlíky s jahodami. Jen ti nejzdatnější ještě vyrazili na nákupy do centra Pece. Večer osmáci trávili různými hrami, povídáním, střídáním se ve sprchách a chlapci kurzem vaření, když připravovali guláš na další den. Kurz loupání a krájení cibule sice přinesl mnoho pláče, ale naštěstí se obešel bez krveprolití. Řád zlaté cibule obdržel Vojta Hejna, který si se štiplavou zeleninou a nožem poradil nejlépe.

Ve čtvrtek ráno vytáhl Krakonoš pytle s mlhou a přihodil i trochu deště, takže jsme s batohy plnými svačin a teplého oblečení raději čekali, zda se vládce hor neumoudří. Čekání jsme si krátili hrou kdo – kde – k kým – co jsme zavzpomínali na ty, kterým nebylo přáno šťastného návratu o – proč, při které jsme se dozvěděli, např. že Pan ředitel v posteli s jeptiškou jedli zmrzlinu, protože se neměli rádi. Krakonoš nakonec ukončil zalívání a kroupy nevytáhl vůbec, takže jsme mohli vyrazit na nejdelší túru. Protože jsme vyšli pozdě a počasí stále nevypadalo jistě, pomohli jsme si – k radosti všech dětí – na vrchol Sněžky lanovkou. Na vrcholu bylo chladno a větrno, a když jsme si chtěli prohlédnout zdejší stavby, museli jsme od nich být jen několik kroků a ještě zapojit fantazii. Ti, kteří byli na Sněžce poprvé, budou na naši nejvyšší horu muset vyrazit znovu při lepší viditelnosti. Po kluzkých kamenech jsme se pevně svírajíc řetězy vydali ke Slezskému domu. Rozklepaným nohám dodala energii vydatná svačina, takže nás pak opět spolehlivě nesly přes rašeliniště až k Luční boudě, kde jsme se ohřáli a posilnili na další cestu. Všichni svorně jsme funěli do kopce k Výrovce, u kapličky zasvěcené obětem hor jsme zavzpomínali na ty, kterým nebylo dopřáno šťastného návratu, odvážlivci si zařádili na zbytcích sněhu. Protože jsme se k horám chovali hezky, nevyhazovali odpadky, chodili po vyznačených cestách a nekřičeli jsme, nakonec se nad námi Krakonoš slitoval, uklidil mlhu, odehnal mrholení a nechal vysvitnout sluníčko. Po zbytek cesty jsme se kochali krásnými výhledy na sněhovou mapu republiky, Sněžku a její sousedky a dmuli se pýchou, jakou dálku už jsme urazili. Na Bramberku už některým docházely síly, pomohli si tedy dolů z kopce válením sudů. Cestu přes Pec a závěrečné stoupání do cíle už provázelo lehké zoufalství, ale nakonec i poslední kopec všichni úspěšně zdolali. Předvařené jídlo jsme jen rychle ohřáli a s plným žaludkem už nohy tak nebolely. Večer se chatou opět nesly výkřiky karbaníků, povídání a smích, ale osmáci se tentokrát do svých pokojů odebrali dobrovolně, tak je túra vysílila 🙂

V pátek si většina žáků přispala, od pozdní snídaně přešli rovnou k přípravě oběda nebo balení věcí a úklidu pokojů. Na poobědovou procházku chtěly jít pouze paní učitelky, douklidili jsme tedy chalupu a čekali na autobus. Na sluníčku se za příjemného vánku příjemně lenošilo, a tak ani nevadilo, že pan řidič dorazil později. Do rozpálené Úpice jsme dorazili trochu posmutnělí, protože bychom si pobyt v Krkonoších byli bývali rádi prodloužili.

Za všechny osmáky mnohokrát děkuji paní učitelce Věře Nývltové, „vedoucí zájezdu,“ která celý kurz připravila, v obdivuhodné kondici ho odchodila a odvařila s námi, byla nám průvodkyní a mnohé naučila milovat hory. Velikou pochvalu si zaslouží i všichni osmáci, kteří byli příjemní a usměvaví, statečně chodili, ochotně vařili a uklízeli a u ničeho neremcali. Děkujeme také ochotným pracovníkům Penny Marketu a rodičům Zárubovým za perník. 
(Renata Kafková)

Fotogalerie.

Mohlo by se vám líbit...