Kurz pro zlepšení vztahů v 7. A

preventivni-kurz1

Od středy 13. září do pátku 15. září 2017 pobývala třída VII.A v Peci pod Sněžkou, kde absolvovala kurz pro zlepšení vztahů ve třídě. Kurz připravila a vedla školní metodička prevence PaedDr. Věra Nývltová. Současná sedmá třída vznikla sloučením dvou tříd na začátku školního roku, sedmáci se teprve poznávají a sžívají, proto dostali při pořádání kurzu přednost před kolektivy, které se příliš nezměnily. Většina žáků se kurzu pro zlepšení vztahů ve třídě zúčastnila již podruhé, příprava toho letošního byla proto pro paní učitelku Nývltovou ještě náročnější než jindy, jelikož přichystala řadu nových aktivit a her. Kurz naše škola uskutečnila za finanční podpory Královéhradeckého kraje.

Ve středu ráno ještě před odjezdem plnila třída první stmelující úkol – nasoukat všechny žáky, dvě paní učitelky, paní psycholožku a hromadu krosen, tašek a batohů do autobusu. S trochou úsilí se vše podařilo, pan řidič mohl zavřít dveře a vyrazit do Pece pod Sněžkou. Krkonoše nás přivítaly temně šedou oblohou a chladným vlhkem, které nás provázely celým pobytem. Naštěstí to od stanice nové lanovky k chatě Betyna nebylo daleko a déšť počkal, dokud všichni nebyli v suchu.

Na chatě si děti rozdělily pokoje, vybalily věci, nasvačily se a sešly se v jídelně, kde už na ně čekala paní psycholožka Lenka Mikesková s první aktivitou. Děti si ze školy přivezly krásně vyzdobené papírové kufříky, do kterých lepily lístečky. Ty, na které napsaly, co si ze své původní třídy chtějí přinést do třídy nové, měly barvu růžovou, na modré žáci zaznamenali to, co by do spojené třídy rozhodně přinést nechtěli. Potom sedmáci pracovali s velkým papírovým kufrem, zavazadlem celé třídy, kam po společné diskusi opět lepili růžové a modré lístečky, které tentokrát platily pro celý třídní kolektiv. Na závěr s paní psycholožkou vše vyhodnotili a pak už dobrovolníci rychle rozdávali příbory a za chvíli už si všichni pochutnávali na – pro mnohé překvapivě – lahodné cibulové polévce a výborných borůvkových knedlících.

Poobědový klid vyplnilo vymýšlení a tvorba log pro jednotlivé pokoje. Úkolu se nejlépe zhostila děvčata z nejmenšího pokoje, která ve dvojici zvládla vytvořit nejpovedenější logo „Milovnice psů“. Některé pokoje však svůj úkol napoprvé nezvládly. Ani první hra „ostrovy“ neproběhla bez problémů. Úkolem třídy bylo vejít se na zmenšující se počet ostrovů, což se neobešlo bez křiku, strkání a protěžování kamarádů. Na jediný společný ostrov se sedmáci nakonec srovnali až po několika radách paní učitelky Nývltové.

Když na chvíli ustal déšť, rychle jsme vyrazili ven. Jelikož ale nebe zůstávalo temně šedé, zůstali jsme pro jistotu v blízkosti chaty. První hru, jejímž cílem bylo získání co největšího počtu mimoňů, nám vysvětlila Terezka Tláskalová, která pomáhala i při organizaci. Děti musely běhat mezi třemi stanovišti a snažily se naklonit štěstěnu na svou stranu, když házely mincí, krabičkou od zápalek a ze sirek vybíraly tu delší. Paní štěstěna nakonec nejvíce přála Andrejce Zárubové a Matěji Vosmekovi. Při této hře některým trochu „zalezlo za nehty“, rychle jsme se proto vydali k Boudě v Obřím dole a paní učitelka Nývltová zatím o kousek dál schovávala barevné lístečky. U boudy jsme nechtěně vyplašili ovečky a pak už raději rychle pospíchali zpět hledat více či méně viditelně rozmístěné barevné lístečky. Zelené a červené byly nejlépe vidět, ovšem nejvíce bodů vyneslo nalezení kartiček hnědých a černých. Protože se opět rozpršelo, vrátili jsme se na chatu, kde děti – tentokráte již mnohem zdařileji – dokončily loga svých pokojů.

Po večeři přišlo na řadu vyhodnocování venkovních soutěží a log pokojů a především hry. Chata se otřásala křikem a smíchem zejména při „nervících“. Večer se bohužel udělalo špatně jednomu z chlapců, pro kterého si nakonec přijela maminka, kurz jsme tedy bohužel nedokončili v plném počtu.

Ve čtvrtek jsme si díky deštivému počasí přispali, vydatně posnídali a pustili se do dalších her. „Komáry“ děti zvládly bez úhony i v jídelně a podle kreseb spolužáků úspěšně hádaly názvy známých písniček. Zatímco žáci zdobili velký třídní kufr z minulého dne, paní učitelky bodovaly pořádek na pokojích.

Po opět výborném obědě následovala druhá část písničkového kvízu. Déšť si naštěstí i v tento den potřeboval na chvilku odpočinout, a tak jsme mohli vyrazit ven. Na přání dětí jsme zopakovali hru o mimoně i hledání lístečků, „komáři“ se rozbzučeli na větším prostoru, „lišky“ si navzájem kradly barevné ocásky a „kraken“ se snažil zabránit lovcům pokladů ve sbírání mincí. Než nás déšť zahnal zpět do chaty, dovolil nám trochu žertovného pochodování v jedné řadě za pokynů paní učitelky Nývltové. Zbytek odpoledne sedmáci strávili hraním „nervíků“, „čokobojem“ i hrou, při které každý, kdo hodil kostkou šestku, co nejrychleji oblékal bundu a čepici, zatímco spolužáci stále házeli dál. Soutěž „přísloví“ těsně vyhrál Pavel Fabián, který se nejrychleji a nejpřesněji naučil a paní učitelce přeříkal dvanáct méně známých přísloví.

Čas před večerkou vyplnila „foukaná“, týmová soutěž s černými a bílými korálky, týmové skládání papírových lodiček, parníčků a čepic. Na chvíli na Betyně zavládlo ticho, když jednotlivé týmy zdobily své čepice přáními na dobrou noc, na kterých se musely domluvit beze slov. Překvapivě velký úspěch měl „kufr“ – hádání slov podle nápovědy. Protože den neprobíhal úplně bez problémů, musely děti některé aktivity oželet a uložit se do postýlek o něco dříve.

Páteční ráno bylo – jak jinak – opět uplakané. Po snídani sedmáci dlouho balili věci a uklízeli pokoje, takže před obědem jsme stihli zahrát už jen několik her, zhodnotit pobyt a rozdělit odměny všem účastníkům kurzu. Pomyslné stupně vítězů obsadily Terezka Tláskalová, Adélka Roženská a Natálka Komárková, pochvaly a ocenění si vysloužila i řada dalších žáků.

Nacpaní výbornými těstovinami s kuřecím masem jsme se rozloučili se s panem správcem Milanem, jenž nás celý kurz bavil svými žertíky, s paní kuchařkou a panem kuchařem, kteří nám výborně vařili a vysloužili si za své umění velký aplaus, s tříměsíčním Davídkem, kterého nerozplakal ani křik našich žáků, i s pejskem Lili a vydali se k přistavenému autobusu. Přestože děti snědly bohaté zásoby z domova, bylo rovnání zavazadel ještě náročnější než při odjezdu. V Úpici na náměstí si unavené děti vyzvedli rodiče.

Doufáme, že se dětem kurz líbil a že jim pomůže na jejich další společné cestě. V nově vytvořeném kolektivu stále panuje nadměrná hlučnost, občas se objevují hádky, neupřímnost a sobectví, ale žádný začátek není lehký. Věříme, že se děti rychle a dobře sžijí.

Děkuji paní učitelce Věře Nývltové za příkladnou organizaci kurzu a milou společnost a paní psycholožce Lence Mikeskové za úvodní aktivitu.   

(Renata Kafková)

Fotogalerie.

 

 

Mohlo by se vám líbit...